Úleva od stresu

Kdysi bývalo zvykem, že televizní stanice těsně po půlnoci zahrály státní hymnu a ukončily tak své vysílání pro daný den. Dnes tomu tak není. Moderní doba nezná spánek. Dokonce i v časných ranních hodinách můžete sledovat televizní program, ať už v podobě nekonečných televizních zpráv, předpovědí počasí, nebo teleshoppingu, který propaguje různé produkty, o jakých jste ani neměli tušení. Některé obchody jsou otevřeny nonstop, a to i v docela malých městech. Stále intenzivněji pociťujeme, že žijeme ve světě, který funguje 24 hodin denně sedm dní v týdnu.

Pracovní doba je vytíženější než kdy předtím. Zaměstnanci musí běžně řešit několik úkolů najednou. Dokonce i během jízdy autem toho můžete mnoho stihnout – vyřídit telefonáty, napsat SMS svému blízkému na opačném konci zeměkoule, zjistit ceny akcií, udělat si přehled o nejaktuálnějších zprávách, zjistit výsledek domácího fotbalového zápasu nebo stahovat hudbu do mobilu či tabletu.

Většině z nás se osmihodinová pracovní doba prodloužila téměř na celý den. Práce, obchod a svět se bez přestání derou do našich domovů. Dříve či později si však uvědomíme, že potřebujeme odpočinek. Nemusí to být úplná nečinnost, ale aspoň změna tempa. Potřebujeme odvrátit svou pozornost od nikdy nekončících starostí o svou práci nebo budoucnost směrem k věcem nadčasovým a věčným; k věcem tak důležitým, jako je láska, rodina a naše místo ve vesmíru. Už Sokrates řekl: „Neprozkoumaný život nestojí za to.“ Stále častěji zjišťujeme, že nám uniká smysl života. Pracujeme a plánujeme, za něco bojujeme, něco získáváme… Ale s jakým cílem? Dokud se necháme hypnotizovat proudem informací, které zaplňují ovzduší jako neviditelný smog, nedokážeme se zastavit a přemýšlet o životně důležitých otázkách.

Došlo to tak daleko, že dokonce i tisk orientovaný na finance a ekonomiku (jako například Wall Street Journal) volá po návratu k sobotě. Mollie Ziegler Hemingway ve vydání z 15. června 2007 v článku nazvaném „Úpadek soboty“ napsal: „Odvrácenou stranou prosperity, kterou zažíváme, je ztráta dne odpočinku kvůli dalšímu dni konzumu. Tempo ekonomiky a nové technologie poskytují ohromné možnosti, v jejichž důsledku se však přestáváme zajímat o rodinu, náboženství a odpočinek.“

V čem tedy spočívá význam „soboty“? Tento den je záchranným pásem, který dokáže odvrátit následky, jež s sebou přinesla záplava informací a z ní vyplývající stavy úzkosti. Poskytuje úkryt, odpočinek, oddech od neustálé činnosti a nekonečného sledování zpráv.

V Bibli čteme, že Bůh vetkal naši potřebu odpočinku do samotné struktury soboty. „Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo. A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo“ (Genesis 2,3). Tím, že odpočinul od veškeré své práce, dal člověku příklad, který nemůže přehlédnout.

V jednom z přikázání Desatera Bůh říká: „Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha“ (Exodus 20,9.10). Všimněme si, že text neříká: „Šest dní budeš pracovat a jeden den odpočívat.“ Bůh výslovně označuje za den odpočinku sobotu, sedmý den.

Sobota, nebo neděle? Záleží vůbec na tom?

Někdo možná namítne, že sobota byla ustanovena na Sínaji jen pro Židy. Pokud by to byla pravda, pak by i ostatní přikázání – jako „Nezabiješ“ a „Nepokradeš!“ – platila jen pro Židy. Možná jste slyšeli námitku, že Ježíš svou smrtí na kříži zákon zrušil. To by však znamenalo, že můžeme zabíjet a krást. A s tím určitě nikdo nesouhlasí! Někdo vám možná vysvětloval, že neděli zachovává z úcty k Ježíšovu vzkříšení. Ale v samotné Bibli neexistuje žádná zmínka o tom, že by se sobota (sedmý den) měla přesunout na neděli (první den). Takže který den máme zachovávat?

To závisí na tom, koho považujete v této otázce za největší autoritu – zda Bibli, nebo církev a její tradice. Od dob reformátorů je Bible považována za jedinou autoritu ve všech oblastech křesťanského učení. Bůh měl vždy kolem sebe lidi, kteří ho věrně oslavovali v biblickou sobotu, a to i tehdy, když za to byli pronásledováni. Svým následovníkům Ježíš kladl na srdce, ať „pamatují“ na jeho smrt. V jeho slovech nacházíme pozoruhodnou paralelu k Desateru: „Pamatuj na den odpočinku…“ Při důkladnějším zkoumání dne odpočinku zjistíme, že jediným celým dnem, který Ježíš strávil v hrobě, byla sobota. Ježíšova smrt tím potvrzuje zachovávání soboty, a ne její zrušení. Jako Bůh sedmý den stvořitelského týdne odpočinul od svého díla stvoření, tak Ježíš sedmý den odpočinul od svého díla vykoupení.

Mnozí lidé vnímají Boží přikázání – nebo pravidla – jako omezování, přestože v jiných oblastech života pravidla dobrovolně dodržují, aby se vyhnuli nebezpečí a žili harmonicky. Bůh dal svá přikázání, včetně soboty, pro naše dobro. V prvním století našeho letopočtu zatížili Židé sobotu mnoha omezeními, proto se stala břemenem. Ježíš opakovaně zdůrazňoval, že „sobota byla učiněna pro člověka, ne člověk pro sobotu“. Sobota není nějaký týdenní rituál, který si od nás Bůh vynucuje. Naopak, je to odpočinek ušitý člověku na míru.

Ptáte se: „Proč mám odpočívat v sobotu, a ne v neděli nebo třeba v úterý?“ Vzpomínáte si na příběh o stvoření z první biblické knihy Genesis, ve kterém se píše, že „Bůh sedmý den požehnal a posvětil“? Co se myslí tím „posvěcením“? Když se Mojžíš přiblížil k hořícímu keři, stál na posvátné půdě (Exodus 3,1–5). Co způsobilo, že se kousek pusté pouště stal „svatým“ místem? Byla to Boží přítomnost. Stejně tak Bůh posvěcuje sobotu tím, že je v ní přítomen výjimečným způsobem.

„Tak moment,“ bude možná někdo protestovat, „není snad Bůh s námi každý den?“ Samozřejmě že je. Ale pravda je i to, že Bůh je všudypřítomný, a přesto si Mojžíš nemusel zouvat sandály všude, ale jen u hořícího keře. Podobný princip platí i pro sobotu. U hořícího keře byl Bůh přítomen jiným, výjimečným způsobem. Ti, kdo oddělí sobotu, sedmý den, od ostatních dní, aby si odpočinuli od svých každodenních aktivit a spolu se svou rodinou se setkali s Bohem, zažijí neobyčejné požehnání plynoucí z jedinečné Boží přítomnosti.