Rozhovor s Bohem
Modlit se znamená otevřít své srdce Bohu jako nejlepšímu příteli. Není jistě třeba, abychom Bohu o sobě vyprávěli, On o nás všechno ví. Modlitba nám pomáhá lépe se s ním seznamovat a plněji jej přijímat. Modlitba nepřivádí Boha blíže k nám, ale nás přibližuje k Bohu.
Když Ježíš Kristus žil na této zemi, učil své učedníky, jak se mají modlit. Radil jim, aby Bohu předložili své každodenní potřeby a svěřili mu všechny svoje starosti. Ujistil je, že Bůh jejich modlitby slyší. Totéž slíbil nám.
Ježíš se také často modlil. Když žil na této zemi, postavil se do stejné situace, v jaké jsme my. Potřeboval totéž co my. Prosil nebeského Otce, aby mu dal sílu k plnění každodenních povinností a úkolů. Věděl, že potřebuje Boží sílu, aby mohl splnit své poslání. Je pro nás ve všem příkladem.
Ježíš Kristus nesl naše slabosti, „vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my“ (Židům 4,15). Nedopustil se však ničeho špatného, v ničem si nezadal se zlem. Snášel bolest a trýzeň pokušení. I když je Bohem, stal se také plně člověkem, a proto se potřeboval modlit podobně jako my. Měl právo žádat nebeského Otce, aby mu poskytl všechno potřebné. V důvěrných rozhovorech s Otcem prožíval radost a získával jistotu. Zachránce světa, Boží Syn, si uvědomoval, že potřebuje modlitbu. Oč více bychom si měli uvědomovat, jak nutně se potřebujeme modlit my, slabí lidé, kteří tak často podléháme zlu.
Nebeský Otec očekává, že nám bude moci dát bohatství svých darů. Během modlitby můžeme zakusit jeho nekonečnou lásku. Proč využíváme možnost rozmlouvat s Bohem tak málo? Bůh je připraven ochotně naslouchat upřímným prosbám i malého dítěte. Proč se ostýcháme říci mu, co potřebujeme?
Co si asi myslí andělé o lidech, kteří jsou slabí, často bezradní a stále naváděni k něčemu nesprávnému, a přesto nežádají Boha o pomoc? Bůh nás má tak rád, že nám chce dát mnohem více, než kolik prosíme nebo jsme schopni domyslet. A my se přesto tak málo modlíme a tak málo mu důvěřujeme. Andělé se ochotně sklánějí před Bohem a jsou rádi, když mohou být v jeho blízkosti. Potřebujeme pomoc, kterou nám může poskytnout jedině Bůh. A přesto, jak se zdá, rádi žijeme bez něj a bez poznání, které poskytuje jeho Duch.
Klíč k vítězství
Satan – původce zla – zahaluje svou temnotou ty, kdo se nemodlí. Protože se prostřednictvím modlitby nesetkávají s Bohem, může je snadněji zatáhnout do zla – hříchu. Proč věřící lidé přistupují tak liknavě k modlitbě? Bůh má mnoho darů, které nám chce dát. Modlitba je jako klíč v ruce věřícího, který otevírá tento nebeský poklad. Pokud nerozmlouváme s Bohem dostatečně často, hrozí nám nebezpečí, že zlhostejníme. Postupně tak můžeme sejít ze správné životní cesty. Satan se neustále snaží cestu k Bohu nám nějakým způsobem zatarasit. Nemá zájem, abychom prostřednictvím modlitby přijímali Boží milost a sílu odolávat zlu.
Obracet se na Boha prostřednictvím modlitby můžeme doma i při práci. Tiché modlitby stoupají k Bohu jako příjemná vůně kadidla. Satan nepřemůže člověka, který se prostřednictvím modlitby drží Boha.
Podmínky vyslyšení modlitby
Můžeme očekávat, že Bůh na naše prosby odpoví, je však třeba splnit určité podmínky. Předně si musíme uvědomovat, že jeho pomoc potřebujeme. Slíbil: „Já vyleji svého ducha na tvé potomstvo a své požehnání na ty, kteří z tebe vzejdou“ (Izajáš 44,3). Ti, kdo touží – hladovějí a žízní – po Boží spravedlnosti, budou uspokojeni. Naše srdce musí být vnímavé k působení Božího Ducha, jinak nejsme schopni jeho dary přijmout.
Potřebujeme Boží pomoc. Bůh to ví a je připraven nám ji poskytnout, musíme ale o jeho pomoc požádat. Své následovníky vyzývá: „Proste, a bude vám dáno“ (Matouš 7,7). Apoštol Pavel napsal: „On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?“ (Římanům 8,32).
Když svévolně děláme něco nesprávného, Bůh naše prosby nevyslyší. Vždycky však slyší prosby člověka, který lituje, že udělal něco špatného. Jestliže si dáme věci v životě do pořádku, můžeme si být jisti, že nás Bůh slyší. Boží lásku si nemůžeme zasloužit. Záchranu nám přináší dobrota Ježíše Krista. Očistí nás krev, kterou za nás prolil na kříži. My však musíme splnit určité podmínky.
Když se modlíme, musíme také projevit víru. „Kdo přistupuje k Bohu, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají“ (Židům 11,6). Ježíš Kristus své následovníky poučil: „Věřte, že všecko, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno, a budete to mít“ (Marek 11,24). Věříme, že to myslel opravdově?
Nic není tak velké, aby to Bůh neunesl
Bohu můžeme svěřit svoje tužby, radosti i starosti. Můžeme mu sdělit svoje obavy i svá trápení. Boha to neunavuje. Zná počet vlasů na naší hlavě, zajímá ho, co jeho děti potřebují. „Vždyť Pán je plný soucitu a slitování“ (List Jakubův 5,11). Boží laskavé srdce vnímá naše starosti. Všechno, co nás znepokojuje, mu můžeme říct. Žádný problém pro něj není příliš velký, vždyť udržuje světy a vládne celému vesmíru. Nic z toho, co prožíváme, není pro něj příliš malicherné, aby to přehlížel. Nic v našem životě není tak špatné, aby si s tím nevěděl rady. Žádný problém pro něj není neřešitelný. Prožívá s námi naše radosti i naše trápení. Slyší každou upřímnou prosbu a je vždy ochotný odpovědět. „Uzdravuje ty, kdo jsou zkrušeni v srdci, jejich rány obvazuje“ (Žalm 147,3). Bůh zná své následovníky dokonale, s každým jedná tak, jako by právě on byl jediný, pro jehož záchranu obětoval život vlastního Syna.
Obsah je převzat z knihy Cesta ke Kristu od Ellen G. Whiteové. Můžete si ji koupit na www.advent-orion.cz.