Kde je Bůh, když prožíváme utrpení?

Většina zranění a bolestí, které v životě prožíváme, je výsledkem rozhodnutí a činů – ať už našich, nebo někoho jiného.

Nic netušící rodina sedá do auta a vydává se na cestu do města. Náhle dochází ke srážce s jiným autem. Všude kolem leží na zemi rozbité plasty a zdemolované kusy karoserie. Nehoda má smutnou bilanci – dva mrtví a dva vážně zranění. Opilý řidič, který nehodu způsobil nepřiměřenou rychlostí a nedáním přednosti v jízdě, to odnesl jen několika škrábanci. Kde je nějaká spravedlnost? Krutý diktátor satan přebírá kontrolu nad všemi národy. Miliony lidí trpí proto, že zneu žívá svou moc. Proč?

Policie oznámila rodičům, že jejich dospívající dcera zemřela na předávkování drogami během narozeninové oslavy své kamarádky. Proč?

Den co den slýcháme zprávy o násilí a bezpráví. Někdy se týkají i nás samých nebo našich blízkých. Jakmile se trochu vzpamatujeme z těchto šokujících zjištění, pochopitelně si klademe nejčastější otázku na světě: Pokud je Bůh všemocný a nanejvýš dobrý, proč trpíme? Tuto otázku si občas pokládáme všichni – a najít na ni odpověď není vůbec jednoduché.

Pokud je Bůh schopen předcházet zlu, které se děje, a přece nezasáhne, je všemocný? Nebo snad máme pochybovat o tom, že je dobrý? Je mu jedno, co prožíváme? Proč potom dopouští všechny ty hrůzy? Je pravda, že Bůh je všemocný a chce pro člověka to nejlepší, vždyť jeho bytostnou podstatou je dobro a láska. Respektuje však hranici, kterou nikdy nepřekročí – naši svobodnou vůli rozhodnout se, jak sami chceme.

Více se o tom dozvíme z Bible. Některá skrytá tajemství o projevech zla v životě člověka odhaluje kniha Jób. V celé Bibli nacházíme tato základní východiska:

  1. „Bůh je láska“ (První list Janův 4,8). To je základní a zásadní pravda o tom, jaký je Bůh.
  2. „Bůh stvořil člověka ke svému obrazu…“ (Genesis 1,27). To znamená, že stvořil člověka se schopností milovat tak, jak miluje On – se schopností používat svou svobodnou vůli.
  3. I když byl člověk stvořen se svobodnou vůlí, a tedy se schopností milovat, zhřešil a vzdálil se od vysokého morálního standardu, který přirozeně projevoval jako odpověď na lásku svého Stvořitele (Římanům 3,23).
  4. Bůh stále touží zachránit lidstvo a vše vrátit do původního stavu. Hřích má na svědomí lidskou zvrácenost, zakódoval do člověka sklon ke zlu. Díky Božímu plánu záchrany však budou spaseni všichni ti, kteří touží být „spaseni milostí skrze víru“ (List Efezským 2,8). Láska je jedinou možností, jak může Bůh zničit zlo a utrpení a zároveň zachovat naši svobodnou vůli a s ní spojenou schopnost milovat.

Je to spravedlivé?

Stručnou odpovědí na otázku, proč trpíme, je, že žijeme ve světě zamořeném hříchem. Hřích je nespravedlivý, nemorální, špatný a bolestivý, protože jeho podstatou je násilí. Nic z toho však neopravňuje Boha k tomu, aby lidem vzal to nejcennější – svobodnou vůli. Nechce, abychom trpěli, ale ani z nás nechce udělat otroky nebo roboty. Být člověkem znamená být svobodný – mít možnost rozhodnout se buď pro dobro, ne bo pro zlo.

Z toho vyplývá, že láska nemůže existovat bez svobody rozhodování. Svobodná vůle ve své podstatě umožňuje učinit i špatné rozhodnutí. Nemůžeme proto argumentovat tím, že kdyby byl Bůh dobrý, nikomu by nedovolil udělat něco, co by komukoliv způsobilo bolest.

Protože nás Bůh miluje, nemůže zůstat nečinný. Ale nemůže nás ani zbavit důsledků našich rozhodnutí. Bible podává zprávu o utrpeních, která Bůh zcela nezaslouženě podstoupil zde na zemi. Celý vesmír žasl a zmlkl zděšením. On, Vládce vesmíru, byl pokořen a týrán až k smrti na kříži. „… vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu“ (Židům 4,15). „Každým jejich soužením byl sužován…“ (Izajáš 63,9). Tak velmi Bůh miluje každého člověka… Proto Ježíš řekl, že cokoliv děláme jinému člověku, cítí to i On (Matouš 25,41–45). Boha se dotýká všechno utrpení, ví o všech slzách, které se nám zalesknou v očích. Zná smutek, bolest a trápení, které se za nimi skrývají. Král David zpívá o Božím hlubokém soucitu takto: „O mém vyhnanství si vedeš záznam; ukládej si do měchu mé slzy. Což je v svých záznamech nemáš?“ (Žalm 56,9). Taková je pravá láska. Trpí s trpícími.

Bůh prožívá naši bolest

Bůh nevnímá naši bolest jen z dálky. Doslova se ponoří do naší bolesti, aby nám ukázal cestu, jak z ní uniknout. Ježíš Kristus „z milosti Boží zakusil smrt za všecky“ (Židům 2,9). „Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal… Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech“ (Izajáš 53,4–6). Největším důkazem Boží lásky je to, že naši bolest prožívá s námi. Nenechává nás trpět samotné. Přišel na náš svět a dobrovolně podstoupil naše utrpení.

Ať se v tvém životě stane cokoli, můžeš si být jistý dvěma neměnnými pravdami: Bůh tě nesmírně miluje a v konečném důsledku obrátí všechno zlé v dobré. Uzdraví všechny rány, které ti svět způsobil. Ježíš svou smrtí na kříži dokázal, že Bůh miluje zkroušené a trpící více než svůj vlastní život. Tím potvrdil, že všechny, kteří se mu rozhodnou důvěřovat, čeká nádherná budoucnost bez utrpení.

I pro tebe platí Boží zaslíbení zpečetěné Kristovou krví na kříži: „…a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo“ (Zjevení 21,4).