Inteligentní víra

Pavel a Marek jsou přátelé. Pavel je křesťanem a věří, že Bůh je Stvořitel tohoto světa. Marek je ateistou a náboženství se vysmívá. Je zastáncem názoru, že celý svět, včetně lidí, se vyvinul na základě náhodných mutací v průběhu milionů let. „Jak víš, že Bůh existuje a Bible není jen sbírkou legend?“ namítá Marek. „Protože to říká Bible a Bibli můžeme věřit. Je to Boží slovo!“ odpovídá klidně Pavel.

Je zřejmé, že Pavlova argumentace nikoho nepřesvědčí o existenci Boha ani o tom, že Bible je pravdivá. Přesto mnozí nemají pro svou víru lepší důvody. Existuje však přesvědčivý důkaz ve prospěch věrohodnosti Bible. Když se člověk stane křesťanem, nemusí svůj rozum zahodit do koše – jeho víra může vyrůstat na racionálním základě.

Jedním ze způsobů, jak si ověřit pravdivost Bible, je přečíst si její proroctví a porovnat je s tím, jak se naplnila v dějinách. Bůh řekl, že prostřednictvím biblických proroctví předpovídá budoucnost (Izajáš 46,9.10). Pokud si přečtete, co je o starověkém Babylonu napsáno v biblické knize Daniel, a pak se podíváte zpět do historie, najdete odpověď na otázku o pravdivosti Bible.

O babylonském králi Nebúkadnesarovi se píše nejen v Bibli (v knize Daniel), ale také v různých historických záznamech. Tento král měl jedné noci velmi zvláštní sen, který ho vylekal. Když se probudil, nedokázal si vzpomenout, co se mu zdálo. Myšlenka na sen mu ale nedopřávala klidu. Zavolal své dvorní mudrce a přikázal jim, aby mu připomněli, co se mu zdálo. Poté mu měli sen vyložit. Mudrci byli bezradní.

Bránili se: „Není na zemi člověka, který by dovedl sdělit to, co král rozkázal“ (Daniel 2,10.11).„Král se proto rozhněval, velice se rozzlobil a rozkázal všechny babylónské mudrce zahubit“ (verš 12). V té chvíli se na scéně objevil Daniel, hebrejský autor této knihy. Jako mladý muž byl zajat v Jeruzalémě a deportován do Babylona. Tam získal vzdělání, aby mohl přicházet před krále a být v jeho službách. Daniel věřil v Boha, a když se doslechl od Arjóka, velitele královy tělesné stráže, o králově rozkazu, rozhodl se jít za ním. Potom si vyžádal čas, aby mu mohl sdělit sen a jeho výklad. Král souhlasil. Daniel šel domů a v modlitbě prosil Boha o pomoc. Bůh odpověděl na jeho modlitby a tajemství Danielovi zjevil „v nočním vidění“ (verš 19).

Velká socha a historie

Druhý den ráno šel Daniel za králem a oznámil mu jeho sen.

Král viděl velkou sochu, která se skládala z pěti částí: hlava byla ze zlata, hruď a ramena ze stříbra, břicho a stehna z bronzu, nohy ze železa a chodidla částečně ze železa a částečně z hlíny. Král viděl, jak nohy této sochy zasáhl velký kámen, takže se rozpadla na kousky, které odvál vítr jako plevy (verše 31–35). Potom Daniel vyložil králi význam tohoto snu.

Zlatá hlava představuje Babylon. Ostatní kovy znázorňují dominantní království, která přijdou po Babylonu: stříbro představuje Médo-Persii, bronz Řecko, železné nohy Řím. Nohy a prsty smíšené ze železa a hlíny představují rozdělenou moc Říma, která bude zčásti slabá a zčásti silná a bude trvat až do konce dějin této země. Jako se železo nikdy nespojí s hlínou, ani tyto národy nebudou držet pohromadě jako jednotné království. Velký kámen, který zasáhl chodidla a rozbil sochu, znázorňuje Boží království: „Ve dnech těch králů dá Bůh nebes povstat království, které nebude zničeno navěky… Rozdrtí a učiní konec všem těm královstvím, avšak samo zůstane navěky“ (verš 44).

Každé z těchto království se dostalo k moci v takovém pořadí, jak bylo předpovězeno. Babylon byl u moci v letech 605 až 539 př. n. l.; Médové a Peršané v období 539 až 331 př. n. l.; Řecko v době 331 až 168 př. n. l. a Řím v letech 168 př. n. l. až 476 n. l. Nakonec došlo k rozdělení Římské říše na mnoho menších říší, jež se staly základem moderních evropských národů, které dosud existují odděleně. Bible tak má pravdu ve všech pěti bodech předpovědi.

Více konkrétních důkazů

Skeptici se domnívají, že Danielovy předpovědi byly napsány mnohem později. I kdyby kniha Daniel vznikla později, rozhodně byla napsána stovky let před rozpadem Římské říše. Dokazují to svitky od Mrtvého moře, které obsahují osm rukopisů knihy Daniel (nejstarší svitek pochází přibližně z roku 125 př. n. l.).

Toto proroctví je jen jedním ze stovek dalších, které svědčí o nadpřirozeném původu Bible. Další proroctví v knize Daniel předpovídá stovky let dopředu přesnou dobu Kristova křtu a smrti (Daniel 9. kapitola). Když prozkoumáme všechny důkazy, které vyplývají z biblických proroctví, nezbývá nám nic jiného než konstatovat, že Bible je opravdu důvěryhodná kniha.

Pokud však budeme věřit pouze těmto správným informacím, vůbec nás to nezachrání. Samotná Bible říká, že „i démoni věří“ (List Jakubův 2,19), a přesto budou zatraceni. Důležité je Bibli nejen věřit, ale také umožnit jejímu poselství, aby nás měnilo. Autorem Bible je Bůh, a pokud mu to dovolíme, změní náš život a dá mu smysl a cíl.