Co se stalo s dědečkem?

„Co se stalo s dědečkem?“ zeptal se tříletý Daniel svého tatínka. „Dědeček zemřel,“ odpověděl jemně tatínek.

„Zemřel?“ zeptal se Daniel. „Ano,“ tatínek pečlivě volil slova, „dědeček spí a velmi dlouhou dobu se neprobudí.“

Rodina a přátelé se shromáždili u hrobu a poté byla rakev s dědečkem pomalu spouštěna do země. Ve chvíli, kdy členové rodiny začali házet na rakev kousky hlíny, Daniel vyděšeně zatahal tatínka za kabát: „Tatínku, řekni jim, ať přestanou, prosím!“ naléhal. „Dědeček se ušpiní, a až se probudí, bude se muset vykoupat!“

Stejně jako malý Daniel, mnozí lidé jsou zmateni úvahami o tom, co se stane s člověkem po smrti. Někteří věří, že když lidé zemřou, jdou rovnou do nebe, zatímco jiní jsou přesvědčeni o tom, že po smrti už není vůbec nic. Mnozí lidé nevědí, čemu by měli věřit, a proto mají ze smrti strach a žijí bez naděje.

Smrt se týká každého z nás, a proto je velmi důležité, abychom pochopili, co se po smrti člověka ve skutečnosti děje. Jasné odpovědi na otázky týkající se smrti můžeme nalézt v Bibli.

Když zemřel Ježíšův přítel

Bible se na několika místech zmiňuje o lidech, kteří zemřeli a poté byli znovu přivedeni k životu. Jedním z nich byl muž jménem Lazar, který žil v městečku Betanie se svými dvěma sestrami, Marií a Martou, a byl blízkým přítelem Ježíše. Stalo se, že Lazar velmi těžce onemocněl.

Ježíš se o té smutné zprávě dozvěděl ve chvíli, kdy byl daleko od jejich domova. Nejdříve pověděl svým učedníkům, že Lazar usnul, a proto půjde do Betanie, aby jej probudil. Učedníci si pomysleli: To je dobrá zpráva. Pokud Lazar spí, jistě se zotavuje z nemoci a je mu lépe. „Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o pouhém spánku. Tehdy jim Ježíš řekl přímo: ‚Lazar umřel‘“ (Jan 11,4.5.11–14).

Když Ježíš se svými přáteli konečně dorazil do Betanie, ležel Lazar už čtyři dny v hrobě. Marie a Marta jej přivedly k místu, kde byl pohřben. Ježíš požádal, aby odvalili kámen z hrobu. Všichni tím byli překvapeni, nikdo nevěděl, co má Ježíš v úmyslu. On však mocným hlasem zvolal: „Lazare, pojď ven!“ (Jan 11,43). S úžasem pak viděli, jak Lazar, stále ovázán pohřebním rouchem, pomalu vychází z hrobu ven a jde směrem k Ježíši.

Ježíš přivedl Lazara zpět k životu! Podle jeho slov Lazar usnul, i když to nebyl spánek, jakým spíte v noci. Bible říká, že když lidé zemřou, zároveň přestanou existovat i jejich myšlenky (Žalm 146,4) a oni „nevědí nic“ (Kazatel 9,5). Žalm 115,17 popisuje smrt jako „ticho“. „Mrtví nechválí už Hospodina.“

Kdy je čas vstávat

Z Bible víme, že lidé, kteří zemřou, spí v hrobech a čekají na den, kdy se Ježíš vrátí, aby je znovu probudil k životu. „Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve“ (1. Tesalonickým 4,16).

Jak nádherná myšlenka! Naši rodinní příslušníci a přátelé, kteří zemřeli, pokojně odpočívají ve spánku beze snů! Na tom spánku není nic děsivého nebo strašidelného, protože mrtví lidé nevědí, co se děje. To první, co si po smrti uvědomí, bude pocit štěstí z pohledu na Ježíše a z toho, že volá jejich jméno, a jistota, že budou už navždy s ním.

Mnozí lidé jsou přesvědčeni o tom, že člověk má duši, která po smrti dále pokračuje v životě. Abychom se v této oblasti správně zorientovali, podíváme se na to, jakým způsobem Bůh stvořil Adama. Je psáno, že jej vytvořil z prachu země a pak mu vdechl dech života. Bible říká, že Adam „se stal živou duší“ (Genesis 2,7; překlad Bible kralické). Z toho vyplývá, že Adamovi nebyla dána samostatná „lidská duše“, která žije věčně, ale on sám se stal člověkem, „živou duší“, stejně jako my. Když posléze Adam vydechl naposledy, už nebyl živou duší, zemřel. Jeho „duše“ už dále nežila. Prostě upadl do spánku smrti. „…odejmešli jejich ducha, hynou, v prach se navracejí“ (Žalm 104,29).

Pouze Ježíš mohl říci Martě: „Já jsem vzkříšení a život“ (Jan 11,25). Smrt tedy není konec všeho. Je to období „spánku“, které skončí Ježíšovým návratem. Je to příslib nového začátku s Ježíšem.

Apoštol Pavel napsal křesťanským věřícím do Korintu: „Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni“ (1. Korintským 15,51.52).

Smrt je nepřirozená a smutná realita. Božím úmyslem při stvoření Země bylo to, aby zde lidé žili šťastně, věčně a bez umírání. Smrt vznikla a existuje jako následek neposlušnosti člověka, jako důsledek hříchu. Bůh cítí zármutek a žal, který prožíváme ze ztráty blízkého přítele nebo člena rodiny. Ale jednoho dne se Ježíš, Ten, který řekl, že je „vzkříšení a život“, vrátí znovu na naši Zemi a vzkřísí z mrtvých všechny, kteří jej milovali a žili pro něj.

Jak úžasný to bude den! Lidé, kteří byli navzájem odděleni smrtí, se opět znovu setkají! Děti uvidí své rodiče a prarodiče uvidí své děti a vnoučata. Bratři, sestry a přátelé budou opět spolu. A malý Daniel konečně uvidí svého dědečka!